Název: Mouryou no Hako (Box of Goblins)
Počet epizod: 13 (23 minut epizoda)
Rok vydání: 2008
Studio: Madhouse
Režisér: Ryousuke Nakamura
Žánr: mysteriózní, nadpřirozený, seinen, thriller
Anotace:
Příběh se točí okolo série bizarních vražd středoškolaček, které byly rozsekány na kusy a části jejich těl byly pak nacpány do krabic. O tento případ se začne zajímat i soukromý detektiv, najatý matkou právě zmizelé dívky, která má pocit, že zmizení její dcery by mohlo mít s vraždami něco společného. Detektiv, ač zprvu nerad, spojí síly i s majitelem antikvariátu a zároveň knězem či novinářem nebo spisovatelem mysteriózních románů, aby případ vyřešil.
Mouryou no Hako je dalším z pozapomenutých klenotů, na něž člověk narazí jen náhodou. Stojí za ním studio Madhouse a vzniklo zde ve stejný rok jako Death Note, a přesto je druhý jmenovaný známý i těm, kteří jinak nemají o japonské animované tvorbě ani ponětí, a první mnohdy neznají ani skalní příznivci detektivního žánru.
Madhouse si s díly jako Aoi Bungaku či Monster již vybudoval pozici studia, které se nebojí riskovat, a tato odvaha se mu vyplácí, a toto anime to jen potvrzuje. Již jeho první záběry napovídají, že nemáme co dočinění s ničím průměrným či obvyklým. Z obrazovky na nás totiž pohlíží hlava krásné mladé dívky ve zdobné krabici, která žije a mluví, ačkoliv nemá tělo, a vlakem se veze se záhadným mladým mužem, který vypadá, že nemá tak úplně všech pět pohromadě.
Stěžejním vyprávěcím prostředkem anime jsou chytře vystavěné dialogy, což také nebývá zvykem, akčních scén je zde poskrovnu, nutno ale dodat, že když už se objeví, opravdu stojí za to. Skutečným riskem jsou zde pak šestá a sedmá epizoda, odehrávající se v jedné jediné místnosti za neustálého rozhovoru ústředních postav, které debatují o tématech, jež mohou být pro lidi jich neznalé matoucí až vyčerpávající.
Příběh je vyprávěn nelineárně, přeskakuje mezi několika časovými rovinami i úhly pohledu, využívá retrospektivu. V jeho rámci můžeme vysledovat dvě hlavní dějové linie, jedna je vnořená do té druhé, a bezpočet vedlejších, které ale s těmi hlavními bezprostředně souvisí. Všechny dějové linie, i ty nejdrobnější, se pak v závěru spojí a všechny důležité otázky jsou uspokojivě zodpovězeny. Teprve tehdy lze plně docenit všechny drobné detaily, díky nimž výsledný obraz vypadá tak dobře. Tvůrci celou dobu přesně vědí, čeho a jakými prostředky chtějí dosáhnout, kam se má děj ubírat. V Mouryou no Hako má vše svůj význam.
Ani název anime není náhodný, právě naopak. Odkazuje ke dvěma velmi důležitým prvkům, hrajícím v příběhu klíčovou roli - krabici a skřetům. Oba prvky jsou metaforické, slouží jako symbol, což je nejlépe vidět již ve zmiňovaných dvou dialogových epizodách, v nichž se řeší nejen otázky historie a náboženství, ale například i to, co lidi vede ke spáchání zločinu, kde je ta pomyslná hranice mezi myšlenkou a činem.
Mouryou no Hako je znepokojující, bizarní, děsivé. Hrůzu však nepouští prvoplánově, ke strašení diváka nepoužívá přemíru krve či násilí, nesnaží se šokovat za každou cenu. Vyvolává v nás strach drobnými náznaky, umnou gradací děje i překvapivými momenty, u nichž se člověk neubrání přemítání, zda jsou skutečné či ne. Nutí nás vyvolávat a vybavovat si obavy pohřbené kdesi hluboko v nás, na něž jsme zpola zapomněli. Stačí však drobné popostrčení a jsou zpět, protože vlastně nikdy neodešly.
Hlavní protagonisté anime by se nemohli jeden od druhého lišit více, najdeme zde detektiva, který se jeví jako velmi schopný, ale opak je pravdou, spisovatele s úzkostmi, všetečného novináře i kněze, vlastnícího antikvariát, který je zároveň velmi dobrým pozorovatelem i znalcem lidské povahy - takovým japonským Herculem Poirotem. Nesmím zapomenout ani na dvě mladé dívky, jež vlastně vše rozpoutají.
Postavy jsou charakterizovány do hloubky, a to většinou právě pomocí dialogů. Člověk má pocit, že je skutečně zná a že by se kdykoliv mohly objevit vedle něho a začít se s ním dohadovat o řešení nejnovější vyšetřované záhady. Nejsou dokonalé, každá má větší či menší chyby - policista nedokáže odolat bezbranné ženě a její kráse, spisovatel zase trpí pocity méněcennosti a příležitostnými nervovými záchvaty. Nejblíže k dokonalosti má kněz, ale ani on není neotřesitelný.
Mouryou no Hako je doprovázeno jednoduchým, avšak velmi efektním hudebním doprovodem, který využívá nejen tradičních japonských nástrojů, ale třeba i klavíru. Stejně jako celé anime je velmi znepokojivý a brilantně podtrhuje atmosféru celého příběhu. Opening i ending pak na starost dostala skupina Nightmare, stojící i za openingem velmi populárního anime Death Note. Obě skladby jsou zajímavé, ale sama za sebe musím říct, že více mě nadchla první jmenovaná.
Mimika postav je velmi realistická a propracovaná skutečně do nejmenších podrobností. Na jejich obličejích se zobrazuje každý drobný záchvěv, každá emoce, byť sebenepatrnější a sebeprchavější. Zajímavé je i prostředí, v němž se celý příběh odehrává, nacházíme se totiž v padesátých letem minulého století, období překotného rozvoje nových technologií, ale i obtížného se vyrovnávání s následky druhé světové války. Z lokací určitě zaujme zvláštní budova nemocnice ve tvaru krychle, z níž cosi temného vyzařuje na několik kilometrů. Jediné, co trochu ruší, jsou vozidla animovaná pomocí CGI, která do celkového obrázku nezapadají.
Mouryou no Hako je jedním z nejlepších děl ve svém žánru, je napínavé, disponuje chytrými, ač trochu vyčerpávajícími dialogy a jeho příběh je jeden z nejkomplexnějších, jaké lze v japonské animované kinematografii najít. Jeho hlavní hrdinové navíc s divákem nezachází jako s méněcenným a méně inteligentním tvorem, kterému by bylo třeba servírovat vše na stříbrném podnosu, nýbrž počítají s tím, že se zapojí do vyšetřovacího procesu. Pro každého, kdo si potrpí na dobrou záhadu, je tohle anime, které by si neměl nechat ujít.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.43
Vlastní hodnocení: 85%
