Název: Buki yo Saraba (Farewell to Weapons, Short Peace)
Počet epizod: 1 (film - 25 minut)
Rok vydání: 2012
Studio: Sunrise
Režie: Hajime Katoki
Žánr: akční, drama, sci-fi
Anotace:
Nacházíme se v postapokalyptickém Japonsku, proměněném na pouštní pustinu, kde lze jen sem tam najít trosky opuštěných měst. Do jednoho takového města duchů se vydává skupina vojáků, aby zde zlikvidovala automatizovanou hlídku, jež se vymkla kontrole. Jenže vůbec nic nejde podle plánu...
Buki yo Saraba či Farewell to Weapons je nejdelší ze čtyř částí antologie Katsuhira Otoma, ale přestože jí bylo věnováno nejvíce prostoru, až tolik mě neuchvátila. Anime film adaptuje krátkou mangu Otoma, odehrávající se v Japonsku budoucnosti, z něhož se díky válce postupem času stala pouštní pustina, kde se jen sem tam dá narazit na zbytky civilizace.
Během sledování jsem občas měla pocit, že nesleduji japonský film, nýbrž americký. Máme tu tvrdé chlapy v tanku podobném vozidle na cestě za svým dalším úkolem, kteří žertují a vypráví pokleslé vtipy. Když přijde čas, nasadí skafandry, vytáhnou zbraně a nechají zmizet z tváře široký úsměv.
Buki yo Saraba působí spíše jako prostřední epizoda seriálu, fragment z delšího příběhu, než ucelené dílo, které by dokázalo fungovat samo o sobě. Mnoho není vůbec vysvětleno, lecos je jen naznačeno. Víme sice, co je katalyzátorem veškerého dění, ale nevíme proč. Netušíme ani to, jak se civilizace dopracovala do bodu, v němž se právě nachází.
Potěšil mě ale konec tohoto jinak pro mě ne zcela uspokojivého dílka, jenž byl krásně neamerický. Celý příběh v jeho světle dostává krapet jiný nádech a stává se téměř černou komedií. Nabízí se až srovnání s dílem z předchozí Katsuhirovy antologie Memories - Stinking Bomb, která, ač byla režírována jiným režisérem, nese se v podobném duchu.
Dílo rozhodně odráží i samotného Otoma a především jeho nejslavnější dílo Akiru, s nímž má také mnoho společného, hlavně tu nejaponskou atmosféru a na povrch drsné, ale uvnitř vlastně docela citově založené postavy, u nichž se postupně ukazuje, že nejsou tak nedotknutelné, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Charakterizace postav se příliš nekoná, v dvaceti pěti minutách napěchovaných akcí na to jednodušše nezbývá žádný čas. Kromě jména a jednoho či dvou povahových rysů o nich nic nevíme. Všichni navíc po většinu času nosí skafandry, takže rozeznat je od sebe se stává zhola nemožným úkolem. Divák je zmaten, neví, kdo, co či kde a stává se rozmrzelým.
Farewell to Weapons má ale dle mého názoru bezkonkurenčně nejlepší hudební doprovod, který především v kontextu s jeho koncem sedí filmu skvěle. Bylo možné ho slyšet i v upoutávce na celou antalogii a již tehdy mě zaujal a přemítala jsem, ke kterému z minifilmů asi patří.
Stejně jako všechny předchozí části má i tato výbornou animaci a detailní kresbu. Grafické ztvárnění je opět krapet odlišné, vše se nese převážně v odstínech okrové a hnědé, zaujmou určitě i do detailů propracované stroje a automatizované hlídky.
Tsukumu se dle mého skromného názoru Buki yo Saraba rovnat nemůže, ale i tak je to film, který stojí za to vidět. Do celého konceptu dobře zapadá a ani pokud nejste vyloženými fanoušky složitých mašinek, není to ztracený čas. A ten nečekaný a opravdu dobrý konec! Už jen kvůli němu byste měli anime dát šanci.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.28
Vlastní hodnocení: 75%
Short Peace I. část - Tsukumo
