Recenze: Hi no Youjin (Short Peace)
Název: Hi no Youjin (Combustible)
Počet epizod: 1 (film - 12 minut)
Rok vydání: 2012
Studio: Sunrise
Režisér: Katsuhiro Otomo
Žánr: drama, historický
Anotace:
Edo, osmnácté století. Owaka, dcera z bohaté kupecké rodiny, a její přítel z dětství Matsukichi. Byli spolu již odmalička a jejich přátelství postupně přerostlo v něco víc, jenže nyní byl Matsukichi vyděděn a začal pracovat jako hasič a Owaka má vstoupit do sňatku, který domluvili její rodiče. Stále ale na svou lásku nemůže přestat myslet a pološílená city nechtěně založí požár, jenž postupně zachvátí celé Edo. Mezi plameny se ti dva znovu potkají...
Na tomto minifilmu se Katsuhiro Otomo podílel rovnou režisérsky a je to znát, po Tsukumu je to druhá nejpovedenější část čtyřdílné antologie. Na odvyprávění celého příběhu je ještě méně času než v prvním zmiňovaném, i přesto je to ale podívaná, která obstojí nejen jako součást souboru, ale zhlédnuta může být i samostatně. Jednoduše na co tento režisér sáhne, to se nejen vyvede více než dobře, ještě to mezi průměrnou anime tvorbou svou origialitou trčí jako kůl v plotě.
Tématem tohoto minifilmu je nenaplněná láska dvou mladých lidí, jejichž příběh se odehrává na pozadí velkého požáru Eda (dnešní Tokio). Její příčinou jsou, jak můžeme ve filmu dobře vidět, odlišná přání rodičů a jejich potomků. To, co tehdy rodiče stanovili, platilo, a nebyl žádný způsob, jak prosadit svou vůli, pokud jste svou rodinou nechtěli být zavrhnuti a vyděděni. Štěstí a neštěstí mladé generace leželo v rukou té starší. Dokud se muž nestal hlavou rodiny a dívka se neprovdala, nemělo jejich slovo prakticky žádnou váhu.
Hlavní hrdiny sledujeme od jejich dětských let a prostých dětských her až do rané dospělosti. Vidíme, jak postupně ztrácí volnost a jsou nuceni podrobovat se společenským konvencím a svým rodinám. To, co chtějí, po čem touží, mohou slovy vyjádřit jen, pokud se nachází o samotě. Jejich následné pokusy o vymanění se ze svazující reality pak končí tragicky.
Dobře odvedenou práci pak korunuje právě onen efektní závěr, nechávající diváka lehounce si domýšlet, co se mezi plameny přihodilo. Obraz nejen tomto případě vydá za tisíc slov. Combustible celkově pokračuje v tradici, kterou nastolilo Tsukumo, a s dialogem spíše šetří než naopak. I tak je ale divák od počátku do tragického milostného příběhu citově zainvestován. Přenos emocí z filmového plátna, v mém případě tedy spíše obrazovky počítače, k divákovi funguje bez nejmenších potíži.
I zde je hudební doprovod poměrně sporadický, více slyšet je až v závěrečných minutách, kde hudební podkres vyluzovaný tradičními japonskými hudebními nástroji přispívá ke stupňujícímu se napětí. Není to již z povahy věci melodie, či spíše zvuk, který byste si zapamatovali, svou úlohu ale plní více než dobře.
I vizuáně je minifilm naprostou trefou do černého. Úvodní představení prostředí a hlavních aktérů děje probíhá pomocí pergamenového svitku, který se táhne dál a dál a z nám na začátku představených plochých charakterů se s postupem času stávají stávají lidé z masa a kostí. První minuty se pak dále nesou v delikátních pastelových tónech, které jsou pohlazením pro oko, aby pak vše potemnělo a divák se mohl kochat kontrastem černě tokijské noci a ostré červeně rychle se šířícího požáru. Obě části jsou prokresleny do nejmenších detailů, jediná scéna by se dala zkoumat několik minut.
Za sebe mohu Hi no Youjin jen doporučit. Ve dvanácti minutách dokáže říct to, na co mnohým filmům nestačí ani dvě hodiny, vše v něm funguje jako dobře promazané soukolí, nic nechybí ani nepřebývá, a vizuální zpracování lahodící oku je pak už jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Hodnocení na MyAnimeList: 6.49
Vlastní hodnocení: 80%
Short Peace III. část - Gambo
0 comments
Děkuji za komentář.