• Hlavní stránka
  • Anime
  • Knihy
  • Filmy a seriály
  • Cestování
    • Category
    • Category
    • Category

Blog jednoho otaku a knihomola

Pokusy o recenze a další (ne)užitečný balast

Počet epizod: 7 (14 minut epizoda)
Rok vydání: 2007
Studio a režisér: 4°C; Shinji Kimura, Masaaki Yuasa, Shinichiro Watanabe, Shoji Kawamori, Mahiro Maeda, Tatsuyaki Tanaka, Hideki Futamura
Žánr: akční, fantasy, psychologický, romantický, sci-fi
Anotace:
Genius Party je soubor sedmi krátkých anime filmů, trvajících od pěti do dvaceti minut, přičemž každý z těchto minifilmů natočil jiný režisér. Nemají vlastně nic společného kromě jistého experimentování s animovaným médiem jako takovým.
Soubor otevírá anime nazvané stejně jako celá antologie Genius Party. To sleduje podivné živoucí balvany a jednoho nenasytného ptáka. Dále následuje Shangai Dragon, film o neschopném troubovi, který zachrání celý svět.
Deathtic 4 je příběhem o jednom zombie chlapci, žijícím v nemrtvém městě, jenž se odtud společně se svými kamarády snaží zachránit živoucího tvora, který se tam náhodou ocitl, a tím se sám dostane do problémů. Doorbell se zase soustředí na jednoho obyčejného chlapce, z kterého se najednou stanou dva.
Limit Cycle je mini film filozofický, zabývá se otázkami života, smrti, víry a lásky. Happy Machine je surrealistický příběh o jednom dítěti a jeho podivném dobrodružství. Poslední anime, Baby Blue, je pak středoškolskou romancí s mysteriózním nádechem a akčními prvky.


Genius Party je soubor několika kratších anime filmů podobně jako například Memories, s tím rozdílem, že tuto antologii nespojuje žádné hlavní téma ani ji nemá pod křídlem jen jeden člověk. Vlastně ani nevím, jak jsem na ni narazila, musím ale říct, že času stráveného s ní nelituji. Díky takovýmto projektům člověk pozná nová jména anime průmyslu a vidí, na koho by se měl zaměřit, pokud chce vidět něco kvalitního. Takovéto soubory navíc většinou nabízejí různorodost žánrů, takže pokud si nejste jistí tím, jestli chcete vidět romanci, drama či něco akčního, je to rozhodně dobrá volba.
Touto různorodostí se může chlubit i Genius Party, jak se dá vyčíst z anotace, máme tu romantický příběh s akčními prvky, akční drama, dílka symbolická i surrealistická. Dle mého názoru za pozornost stojí především Doorbell, Limit Cycle, Happy Machine a Genius Party, jako průměrné bych pak označila Baby Blue a Shanghai Dragon, Deathtic 4 mi přišlo z výběru nejslabší, jediné, čím totiž dokázalo upoutat mou pozornost, bylo 3D ztvárnění, a to je na můj vkus trochu málo.
Genius Party zaujme na první pohled překrásnou kresbou, toto pětiminutové vyprávění v sobě ale skrývá mnohem více než jen to. Ukazuje, že i v těch několika minutách se dá odvyprávět příběh, který zaujme, a že to jde dokonce i beze slov. Sází na symbolismus, ale nevnucuje jen jeden výklad, každý v tom může vidět něco trochu jiného. Já osobně jsem si tuto jednohubku opravdu vychutnala.
Shanghai Dragon začíná velmi komorně, v jedné čínské třídě, s jedním třídním otloukánkem, malujícím na tabuli čmáranice, dávající smysl pouze jemu. Postupně se ale do příběhu připletou roboti vypadající jako lidé, obrovští roboti mimozemské civilizace i jedno magické zařízení, které v rukou toho malého dítěte může zachránit Zemi.
Tento minifilm využívá jedno z oblíbených témat napříč všemi tvůrci i generacemi - z neschopy, kterému se všichni smějí, se stane osoba, která jako jediná může všechny okolo sebe spasit. Většinou jdu pryč od všeho, co tímto motivem byť jen zavání, tvůrci to tentokrát ale podali v tak příjemném obalu, že mi to příliš nevadilo. Díky lehce komediálnímu ladění a příjemným charakterům jsem dokonce zkousla i mecha roboty, kterým se obyčejně vyhýbám jako čert kříži.
Deathtic 4 mě ze všech sedmi epizod tohoto projektu zaujalo nejméně. Sice mělo pár světlých míst a myslím si, že kdyby se to pojalo jinak, mohlo by z toho vzniknout zajímavé dílko, ale kdybych ho měla zhodnotit celkově, chyběl mu propracovanější příběh, postavy i větší přehlednost, občas jsem se v anime dokonce ztrácela.


Doorbell se řadí do kategorie filmů, u kterých až do poslední chvíle nevíte, co se vlastně děje. Divák je zmatený, ale příjemně zmatený a přemítá, jestli to, co vidí, je realita nebo jen výplod mysli hlavního hrdiny. Co bych ocenila, by byla větší charakterizace postav, alespoň tedy hlavní postavy, ale chápu, že vtěsnat všechno do těch patnácti minut se bohužel nedá. Kresba prostředí byla velmi pěkná, ačkoliv trochu mdlá. Postavy byly nakresleny velmi jednoduše, ale nebylo to nic, co by se nedalo překousnout.
Limit Cycle je dílko, které určitě nesedne každému, možná bych dokonce řekla, že sedne jen malému počtu lidí. Je to totiž dílo filozofické, je nutné u něj dávat stále pozor, jakmile vám uteče jedna věta, ztratíte se. Anime je velmi zajímavě zpracováno, je to jeden dlouhý monolog člověka odehrávající se v měnících se kulisách. Hovoří o mnoha tématech od víry přes lásku až po samotného člověka a jeho vnímání světa.
Zpočátku mě Limit Cycle moc nenadchnul, ale jak minuty ubíhaly, zjistila jsem, že až s napětím poslouchám, co je řečeno, a tážu se sama sebe, jak na to či ono téma nahlížím, jaký je můj názor na věc. U tohoto kousku se musí přemýšlet, a pokud proti tomu nic nemáte, mohl by se vám líbit.
Happy Machine patří taktéž do skupiny anime, jejichž sledování jsem si opravdu užila. Stejně jako Genius Party vypráví obrazem i gesty a ne slovy. A je to rozhodně na místě, na všechno v tomto minifilmu totiž nahlížíme očima batolete, plazícího se a objevujícího svět. Není to dětinské, ale stylizovaně naivní, surrealistické a se silnou pointou. Tato epizoda má i velmi dobře se hodící kresbu, skutečně evokující dětské časy. Všechno je hravé, barevné a s tím přichází do kontrastu samotný příběh a jeho krapet hořkosladký konec.
Posledním dílem celé antologie je Baby Blue, kapku netradiční středoškolská romance, která nekončí tak, jak byste očekávali. Opět je možné tu najít spíše konec, vyvolávající pocity štěstí i smutku, než vyložený "happyend". Celým příběhem se navíc line i jen lehce naznačená mysteriózní linka, jež diváka nechává přemítat, zda se všechno odehrává v přítomnosti, jak ji známe nebo již blízké budoucnosti. Co mi ale přišlo trochu mimo mísu, byly akční prvky, které do příběhu příliš nezapadaly a většinou se děly poměrně bez příčiny. Po grafické stránce mám jedinou výtku na emočně ploché obličeje postav.
Celý soubor děl, jak už to tak bývá a jak jste mohli z textu vyčíst, má své slabší i silnější kousky, každému se navíc bude jistě líbit něco jiného. Nemyslím si ale, že by se našel někdo, komu by nepřišla kvalitní, zábavná či zajímavá alespoň jedna epizoda.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.54
Vlastní hodnocení: 75%


Recenze: Genius Party Beyond

Zdroje obrázků: zde a zde
Share
Tweet
Pin
No comments
Počet epizod: 5 (15 minut epizoda)
Rok vydání: 2008
Studio a režisér: 4°C; Mahiro Maeda, Nakazawa Kazuto, Ohira Shinya, Tanaka Tatsuyuki, Morimoto Kouji
Žánr: akční, fantasy, sci-fi
Anotace:
Genius Party Beyond je souborem pěti krátkých anime, na něž nezbylo místo v antologii předchozí, nazvané Genius Party. Celý projekt má opět pod patronátem studio 4°C.
Soubor otevírá anime nazvané Gala, zabývající se dopadem obrovského kulovitého objektu do poklidné vesnice, která má hudebně nadané obyvatele. Druhá epizoda, Moondrive, pak sleduje tlupu neurvalých hledačů pokladů, kteří se, aby dosáhli svého, neštítí tu a tam použít trochu toho násilí.
Následující epizoda, pojmenovaná Wanwa the Doggy, sleduje jedno malé dítě, které se ocitne v napínavém snu, jenž se však velice rychle změní v noční můru. Čtvrtá epizoda, Toujin Kit, vypráví o ženě pašující podivná mimozemská stvoření, která přestrojuje za plyšáky. Antologii uzavírá nejdelší z pěti anime, Dimension Bomb, zasazené do postapokalyptické budoucnosti, které vypráví příběh o přátelství a nenávisti.


Genius Party Beyond je antologií zbývajících pěti děl, která nebyla vybrána do souboru předchozího, nazvaného Genius Party. To by mohlo vést k mylným domněnkám, že tento soubor je pouze jakousi cenou útěchy pro tvůrce, jejichž výtvor se nevešel do první antologie, a že je tedy lepší od něj nic neočekávat. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Anime není jen důstojným následovníkem díla předchozího, ono jej v mnoha ohledech dokonce předčí.
Genius Party Beyond také snad ještě více než její předchůdce dokazuje, že vyprávět se dá jen s minimem slov či dokonce i zcela bez nich a že vizuální zpracování anime nemusí být jen prvoplánově líbivé, dokonce může být až esteticky nevzhledné, ale mělo by souznít s tím, o čem dané dílo pojednává. Být jakousi prodlouženou končetinou samotného příběhu, která divákovi poklepe na rameno a řekne, sleduj.
První epizoda, nazvaná Gala, sleduje skupinu vesničanů, jejichž poklidný život naruší pád záhadného kulovitého objektu z oblohy. Tato epizoda je z celého souboru nejslabší, a to zejména po vizuální stránce, která připomíná spíše jakýsi podřadný pořad pro děti či nepříliš kvalitní obrazový doprovod, na jehož vytvoření někdo pořádně šetřil. Tuhle epizodu ale zachraňuje překvapivý konec, který by odhadl jen málokdo, a výborný hudební doprovod.
Moondrive, sledující skupinku zapálených hledačů pokladů, jež pro ránu nejdou daleko, okamžitě zaujme netradičním vizuálním zpracováním, které vynikne ještě více, pokud jej porovnáme s nemastným neslaným stylem epizody první. I Moondrive má v rukávu pár zvratů, ty jsou však většinou pro každého, kdo není japonskou tvorbou či filmy obecně nepolíbený, poměrně předvídatelné. Tato epizoda také oplývá specifickým humorem, který spoléhá na opakující se, ač mírně pozměněný vtip, a který většinou nepadá na úrodnou půdu, i přesto ale přispívá k tvorbě svérázné atmosféry, jíž Moondrive oplývá.
Třetí epizoda, nazvaná Wanwa the Doggy, se zabývá podobným tématem jako Happy Machine, zařazená do první antologie, a to, jak vlastně vnímá svět malé dítě, které se sotva naučilo zadrmolit pár slov. Tentokrát se ocitáme v divokém snu jednoho batolete, jež má maminku v nemocnici, a v němž hraje velkou roli jeden psík a také jeden děsivě zlý obr.
Wanwa the Doggy je akční, kreativní a překypuje barvami. Mým osobním favoritem je scéna, kdy se malé batole prochází po kluzkém chodníku z ovocných nanuků, nevěda, co ho za pár kroků čeká. Tato scéna, stejně jako mnohé další, zdařile ukazuje, jak může takové miminko vlastně uvažovat a jak jeho stále se vyvíjející mozek zpracovává informace.


S tématem této epizody skvěle souzní také její výtvarné zpracování. Jednotlivé scény vypadají, jako by je někdo nakreslil křídou, mnohokrát dochází také ke změnám perspektivy, hlavní protagonisté mění svou velikost, jednou je obr pětkrát tak veliký jako naše batole a hrozí, že jej spolkne jako malinu, podruhé jej batole při zběsilé honičce málem přejede. Nakonec ale nic nepřekoná lásku, které takové malé dítě chová ke své mamince, která je pevným středobodem jeho jinak stále se proměňujícího světa.
Toujin Kit, odehrávající se v jakési blíže nespecifikované industriální budoucnosti, sleduje bezejmennou ženu, která pašuje podivná mimozemská stvoření, jež maskuje jako plyšová zvířata, v den, kdy je její nezákonná činnost odhalena. S tlumenými barvami prostředí zde kontrastuje ztvárnění mimozemských stvoření, která jsou vyvedena v nejrůznějších barvách a jejichž tvar se může libovolně proměňovat.
Přestože tato epizoda bez nejmenších potíží obstojí jak samostatně, tak i v rámci celého pětidílného souboru, neubránila jsem se v průběhu sledování rezignovanému povzdechu, že přesně takovouto zápletku bych si přála vidět rozvedenou do vícedílného seriálu místo stále se opakujících školních komedií a fantasy seriálů, jejichž tvůrci očividně netuší, že by se daly zasadit i jinam než jen do nepovedených napodobenin středověku a že jejich hrdinou nemusí být patnáctiletý kluk, který si myslí, že spolkl veškerou moudrost i krásu světa.
Dimension Bomb, jenž se stal mým osobním favoritem, je alegorickým příběhem o přátelství a nenávisti, který je zasazen do postapokalyptického světa. Rychle se střídající sekvence, na nichž si kreslíři skutečně vyhráli, a mnoho různých motivů i symbolů, které se objeví jen na několik málo sekund, činí z této epizody tu nejabstraktnější a zároveň nejtěžší na pochopení, a opakované shlédnutí tu proto rozhodně není od věci.
Dimension Bomb se pyšní taktéž skutečně brilantním hudebním doprovodem, který, ač se v něm opakuje jen několik málo motivů, efektivně napomáhá vyvolat v divákovi celou škálu emocí, především pak ale strach a jakýsi zvláštní pocit stísněnosti, který se prolíná s očekáváním.
Ani pokud jste ještě neměli tu čest vidět antologii předchozí, nenechte si Genius Party Beyond ujít. Jedná se o rozmanitý soubor děl, jejichž autoři se nebáli experimentovat a plně využít možností, které animované médium nabízí. Ve svém experimentu pak zašli ještě dále, než autoři prvního souboru, a stvořili tak zcela unikátní díla s převážně jedinečným vizuální stylem, která v krátkém časovém úseku svedou odvyprávět silné příběhy, které v divákovi zcela jistě zanechají silnou stopu.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.41
Vlastní hodnocení: 80%

Recenze: Genius Party

Zdroje obrázků: zde a zde
Share
Tweet
Pin
No comments
Starší příspěvky

O blogu

Vítejte na blogu jednoho knihomola, otaku a seriálového a filmového nadšence. Na blog už nemám tolik času jako kdysi, ale stále si sem čas od času odložím své dojmy z viděného a čteného. Málokdy recenzuju to, co je právě populární. Mám ráda psychologická dramata, inovativní využití média a divné věci.

Štítky

anime recenze drama Madhouse favourite psychologický fantasy komedie romantický antologie historický mysteriózní nadpřirozený sci-fi Satoshi Kon Sunrise dobrodružný film seinen slice of life Masaaki Yuasa Short Peace klasika seriál thriller Katsuhiro Otomo Mamoru Hosoda Mamoru Oshii Shuhei Morita cestování horor rodinný romance studio 4°C A-1 Picture Artland Bones Dánsko Ghibli Hajime Katoki Hayao Miyazaki Hiroshi Nagahama J. C. Staff Keiichi Hara Kenichi Kasai Production I. G. Rakousko Ryousuke Nakamura Studio Deen Takashi Watanabe hory hudební josei mahou shoujo region Bodensee scifi sportovní

Archiv blogu

  • ▼  2022 (4)
    • ▼  září (1)
      • Recenze: Mirai no Mirai (Mirai of the Future)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2018 (3)
    • ►  září (1)
    • ►  července (2)
  • ►  2017 (17)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (15)
  • ►  2015 (4)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (3)
  • ►  2014 (3)
    • ►  září (1)
    • ►  července (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2013 (1)
    • ►  prosince (1)

Pravidelní čtenáři

Sledujte mě na bloglovinu

Follow

Seznam blogů

  • Sakuřino doupě

Návštěvnost

Používá technologii služby Blogger.

Nejnovější články

Populární příspěvky

  • Diedamskopf (Region Bodensee #1)
    Na rozdíl od minulého roku nebylo hledání vysněné destinace naší dovolené ani jednoduché ani časově nenáročné. Limitující faktor představov...
  • Recenze: Mouryou no Hako
    Název:   Mouryou no Hako (Box of Goblins) Počet epizod:  13 (23 minut epizoda) Rok vydání:  2008 Studio:  Madhouse Režisér:  Ryousu...
  • Recenze: Genius Party Beyond
    Počet epizod:  5 (15 minut epizoda) Rok vydání:  2008 Studio a režisér:  4°C;  Mahiro Maeda, Nakazawa Kazuto, Ohira Shinya, Tanaka Tatsu...
SLEDUJTE MĚ NA INSTAGRAMU

Created with by BeautyTemplates | Distributed by Gooyaabi Templates