Recenze: Aoi Bungaku
Počet epizod: 12 (22 minut epizoda)
Rok vydání: 2009
Studio a režisér: Madhouse; Tetsurou Azaki, Morio Asaka, Atsuko Ishizuka, Shigeyuki Miya, Ryousuke Nakamura, Kotono Watanabe
Žánr: drama, historický, psychologický, seinen
Anotace:
Aoi Bungaku je souborem šesti adaptací moderní japonské literatury. V centru prvního příběhu nazvaném No Longer Human stojí mladý muž, neschopný začlenit se do společnosti. Muž, jenž nechápe lidi a neví, co je to lidskost.
In Forest, under Cherries in Full Bloom je příběhem o banditovi, postrachu lesů, který jednoho dne unese okouzlující a tajemnou cizinku a donutí ji, aby si ho vzala za muže. Za její krásnou tváří se ale skrývá mnohem víc...
Kokoro vypráví o dvou kamarádech z dětství studentovi a mnichovi, které rozdělí láska ke stejné dívce.
Run, Melos - dramatik dostane za úkol napsat hru inspirovanou antickým příběhem o Melosovi. V průběhu psaní se vyrovnává s vlastními pocity zrady namířenými proti jeho příteli z dětství. Je horší být tím, kdo čeká, nebo tím, kdo nechává ostatní čekat?
Spider's Thread je příběhem o skrz naskrz prohnilém a krutém banditovi jménem Kandata, který nemá slitování vůbec s nikým. Těsně před svou smrtí ale ušetří pavouka...
Hell Screen vypráví o malíři, pověřeném císařem, aby vyobrazil krásy jeho říše na stěnu jeho budoucí hrobky. Malíř ale všude vidí jen strach, teror a utrpení...
Aoi Bungaku se jako celek hodnotí jen velmi těžko, neobsahuje totiž jen jeden celistvý příběh, pod tímto názvem se skrývá rovnou šest adaptací nejznámějších a nejoceňovanějších japonských novel devatenáctého a dvacátého století, které jsou již v Japonsku považovány za klasickou literaturu. Tato charakteristika a dospělí protagonisté jsou také to jediné, co jednotlivé příběhy spojuje.
Prvním příběhem, který byl také nejštědřeji dotován co se epizod týče, je No Longer Human, adaptace autobiografického románu Osamu Dazaie, jenž krátce po jeho dopsání spáchal sebevraždu. Hlavními tématy čtyřdílného anime jsou izolace, neschopnost hlavního hrdiny přizpůsobit se i jeho komplikované vztahy se ženami.
Každá epizoda ukazuje odlišnou část jeho života, trochu problematické je ale to, že tyto části na sebe příliš nenavazují, jsou to spíše výňatky, útržky z jednotlivých období, z nichž se celý obraz skládá jen velmi těžko. K úplnému pochopení je třeba se alespoň letmo seznámit s novelou. Protože si ale myslím, že anime má sloužit i jako odrazový můstek k japonské literatuře a jejímu pochopení, adaptace, která neříká úplně vše, nemusí být nutně na škodu.
No Longer Human je doprovázen překrásným hudebním doprovodem, který pomáhá dotvářet melancholickou atmosféru a pomáhá nám lépe si představit, jak se hlavní hrdina cítí. V tomto směru je rozhodně nejpůsobivější scéna ze třetího dílu, kdy hrdina leží ve sněhu a přestává bojovat jak sám se sebou, tak i se světem, všemu se poddává, aby pak byl ještě jednou zachráněn. Ztvárnění hrdinových psychóz a depresí i jeho boj s nimi mi přišly velmi netradiční. V tomto ohledu má animované médium zcela jistě navrch před svou knižní předlohou.
Druhý příběh se zdánlivě nese v odlehčenějším tónu, první minuty jako by vypadly z nějaké komedie či akčního anime, již první záběry na sakurové stromy zlověstně se kývající ve větru ale dávají vědět, že máme co do činění s něčím temnějším a hlubším, než by se na první pohled mohlo zdát.
In Forest, under Cherries in Full Bloom je rozporuplná směs rozverného a děsivého, kterou ne každý stráví. Tu se nese v žertovném tónu, aby o chvíli později zahrála na vážnější strunu. I hlavní hrdina je plný rozporů - je sice obávaným banditou, který si podmanil celé lány lesů, ale přitom má strach právě z třešňových stromů, jež jsou podle něj nositelem špatných zpráv, zvlášť když jsou v plném květu. Ani druhá ústřední postava a zároveň katalyzátor děje není bez kontrastů. Okouzlující cizinka se možná jeví jako křehká květinka, za její krásnou tváří se ale skrývá mnohem víc.
Není pak žádným překvapením, že hrdinovy špatné předtuchy se vyplní, způsob, jakým se tak stane, je ale nepředvídatelný a v kontextu s předcházejícími žertovnými chvílemi pak konec působí ještě temněji. Stručně řečeno, závěrečné minuty příběhu opravdu stojí za to.
Kokoro se od své literární předlohy odlišuje ze všech šesti adpatací nejvíce, ani v tomto případě to není na škodu. Naopak. Na rozdíl od původního příběhu se nám zde dostává i pohledu z druhé strany, který nás nechá přemítat, kdo má vlastně pravdu a díky němuž musíme přehodnotit i svůj názor na to, jak se celá událost odehrála. Kokoro nedává na nic jasnou odpověď, a tak zůstává především na divákovi, aby si vše přebral. Je to rozhodně dílo, které může být viděno několikrát. Velkou roli ve vyprávění hraje i krásná hudba, jejíž použití je velmi promyšlené.
Hashire, Melos! aneb Run, Melos! hodnotím i přes jeho nezpochybnitelné kvality, kterými je například zajímavé prolínání dvou příběhů, nejhůře. První ze dvou epizod mi přišla vyloženě nezáživná, druhá pak přehnaně melodramatická. Velkolepá gesta i dramatické monology jsem schopna překousnout v podání antických hrdinů i antagonistů, ale když pak to samé předvádějí postavy o mnoho století později, působí to na mě spíše úsměvně až pateticky.
V příběhu bylo na mě také až příliš nesrovnalostí, nechápala jsem, proč ústřední postava nejela navštívit svého přítele dříve, ale odhodlala se k tomu až po dvaceti letech za daných okolností, proč si raději nesla tíhu nezodpovězených otázek a nekonečných proč, když odpovědi byly celou dobu na dosah ruky. Stačilo nasednout do vlaku.
Spider's Thread se od předchozích děl velmi odlišuje i proto, že původní dílo Ryunosukeho Akutagawy je vlastně pohádkou pro dospělé. Nenajdete v něm propracované charaktery či zápletky, ale spíše inovativní vizuály a práci s animovaným médiem jako takovým. Anime ukazuje, že peklo nemusí vypadat jako temná jeskyně páchnoucí sírou, kde se hříšníci smaží v kotli. Peklo může být plné barev, zaplněné lidmi i zvuky. Ty vám ale nedají pokoj a neustále vám budou připomínat vaši vinu, dokud z toho nezešílíte.
První půlka není příliš záživná, opětovně zobrazované vraždy nevinných obyvatel Kandatou se brzy omrzí, druhá půlka je na tom však již podstatně lépe právě díky zajímavému ztvárnění. Konec pak ukazuje, že lidé se nemění. Sobec zůstane sobcem. Zločinec zločincem.
Hell Screen je adaptací dalšího z děl Akutagawy, tvůrci v tomto případě byli tak odvážní, že ji zasadili do stejného prostředí jako Spider's Thread, ačkoliv v originále tomu tak není, a symbolicky tak tyto dvě díla propojili. Příběh se proti originálu také posunul krapet jinam, jako divákovi mi to ale nevadilo, spíše jsem tuto změnu uvítala.
Ani v tomto případě není cílem hlubokomyslná sonda do mysli hlavního hrdiny, jímž je v tomto případě malíř, nýbrž experiment s médiem a především pak snaha o ohromující ztvárnění výsledného díla, jež malíř dostal od císaře za úkol namalovat.
Hell Screen má na rozdíl od předcházející adaptace svižnější tempo a vyvarovalo se i opakujících se záběrů, a proto ho i přes předvídatelný konec hodnotím ještě o něco lépe než předchozí zmíněné.
Kéž by tvůrci trochu více riskovali a nesázeli pouze na osvědčené koncept, pak totiž vznikají díla jako Aoi Bungaku. A přestože žádná z adaptací není bez chyb, je to kvalitní a zajímavá podívaná, plná neotřelých nápadů a invence. A sama za sebe mohu říct, že mě určitě k přečtení knižních předloh nalákala.
Hodnocení: 80%
0 comments
Děkuji za komentář.