• Hlavní stránka
  • Anime
  • Knihy
  • Filmy a seriály
  • Cestování
    • Category
    • Category
    • Category

Blog jednoho otaku a knihomola

Pokusy o recenze a další (ne)užitečný balast

Počet epizod: film (98 minut)
Rok vydání: 2018
Studio a režisér: Studio Chizu; Mamoru Hosoda
Žánr: drama, dobrodružný, fantasy, rodinný
Anotace:
V tiché čtvrti města žije bezstarostně poněkud rozmazlený čtyřletý chlapeček Kun, jediné dítě svých rodičů, zvyklé na jejich bezvýhradnou pozornost. To vše se však jednoho dne změní s příchodem mladší sestry Mirai na svět. Kun si najednou musí zvykat, že pozornost rodičů je nyní upřená nejen na něj, ale především na jeho novorozenou sestřičku.
Kun se posléze vydává na neobyčejný výlet časem, v jehož průběhu se postupně potkává nejen se svými předky, ale i se svou sestrou Mirai, která přišla z budoucnosti, aby Kunovi pomohla pochopit, co to znamená být součástí rodiny a především jak jí být tím nejlepším starším bratrem.


Mirai no Mirai, nominované na Oscara i Zlatý globus v kategorii nejlepší animovaný film, tak trochu klame tělem. Dílo, které se na první pohled jeví jako přímočaře vyprávěná pohádka určená pro menší děti, je totiž chytře komponovanou sondou do života několika generací jedné rodiny, jež v sobě díky mnoha drobným detailům i preciznímu vystižení charakterů a jejich vzájemné vztahové dynamiky skrývá netušené hlubiny, které ocení spíše dospělí diváci. 
Stejně tak klame sledující i samotný název filmu, který se slovní hříčkou se jménem jedné z postav filmu, děvčátka Mirai, odkazuje na jeden z hlavních motivů filmu. Skutečným hlavním hrdinou vyprávění je však čtyřletý chlapeček Kun, starší bratr Mirai a prvorozené dítě svých rodičů, které bylo před příchodem mladší sestřičky na svět zvyklé na jejich plnou pozornost.
Hosoda tak v Mirai no Mirai navazuje na motivy, kterým se věnoval již ve svých předchozích filmech. Objevuje se zde cestování časem, jež hrálo ústřední roli v Hosodově filmu Toki wo Kakeru Shoujo a jehož prostřednictvím se postavy učí vyrovnat s nově nastalou situací a uvědomit si, co je v jejich životě skutečně důležité, i motiv rodinného života a někdy komplikovaných rodinných vztahů stejně jako tomu bylo v Summer Wars či Ookami Kodomo no Ame to Yuki.
Film lze tematicky rozdělit do tří větších celků. V jeho první třetině je divák zábavným způsobem seznámen s hlavním hrdinou Kunem i jeho rodinou a je představen ústřední konflikt celého filmu, který s sebou přináší narození Mirai. Ve druhé pak film zvolňuje tempo a prostřednictvím jednotlivých cest do minulosti, v nichž Kun potkává nejrůznější členy své rodiny, vede svého malého hrdinu k tomu, aby se vyrovnal s příchodem nového člena do rodiny i se naučil zvládat další výzvy, na něž ve svém životě naráží. V poslední třetině pak film opět nabírá na tempu vyprávění a naservíruje divákovi současně emocemi nabité finále i vizuálně vysoce atraktivní podívanou, v níž se režisér nebál experimentovat.


Prvních dvacet minut filmu, které jsou téměř prosté fantaskních prvků a zobrazují běžný rodinný život, je absolutně brilantních. Hosoda v humorných výňatcích z každodenního života přesně vystihuje dynamiku rodiny se dvěma malými dětmi i chování předškolního dítěte. Ať už se Kun nudí, trucuje v koutě či se všemožnými způsoby snaží získat pozornost svého okolí, každý jeho pohyb, gesto i výraz obličeje jsou ztvárněny s překvapivou precizností. Díky tomu se s ním mladší diváci dozajisté dokáží ztotožnit. 
Starší diváci se pak jistě zasmějí i zhrozí zároveň ve chvílích, kdy se Kun ve více či méně dobře mířených pokusech pokouší představit své poklidně spící sestřičce vlastní záliby a obloží celou její kolébku vláčky či ji zlomyslně začne tahat za uši, aby z ní vymámil nějakou reakci a přitom se až do chvíle, než jeho jednání učiní přítrž přiběhnuvší rozlícená maminka, dobře baví. 
V prostřední třetině filmu, která představuje jeho nejslabší část a v níž Kun potkává různé členy své rodiny, má vyprávění až epizodický charakter. Soudržnost jednotlivých epizod v koherentní celek se poněkud vytrácí, prostřednictvím velkého finále se však alespoň část soudržnosti opět navrací. V této části filmu se také naplno ukazuje míra rozmazlenosti hlavního hrdiny, přes jehož ukřičenost a repetitivní trucování předcházené či následované vodopádem slz může být v některých momentech těžké se přenést.
V prostřední třetině se také vyskytuje jediná z epizod, která místo aby v divákovi vyvolávala pobavení tak jako scény předchozí, působí poněkud zbytečným, natahovaným dojmem. Divák se též při jejím sledování zřejmě neubrání otázce, proč by se tato konkrétní scéna, kde se Kun společně se svou sestrou, která právě přišla z budoucnosti, pokouší uklidit do krabice tradiční panenky, aniž by si jich při tom všiml jejich otec, měla odehrát právě tímto způsobem. Výsledné řešení celého problému v kontextu toho, co víme, a co se ve filmu doposud odehrálo, působí poněkud nesmyslně. 
Mimo toto ojedinělé přešlápnutí však Hosoda ve svém filmu realitu všedního života s fantaskními prvky propojuje velmi nenásilně, přičemž nejlépe se mu to daří právě v závěru filmu, kdy se s Kunem ztraceným v prostoru i čase ocitáme na vlakovém nádraží, kde zoufale hledá svou rodinu. V anonymním prostředí rozlehlého nádraží, kde všichni někam spěchají a na každém kroku číhají na malé dítě všelijaké nástrahy, jejichž ztvárnění navozuje až hororově tísnivou atmosféru, se oba sourozenci musí zachránit navzájem.


Film se soustředí především na vztah obou sourozenců, velmi dobře ale vystihuje i dynamiku vztahu mezi Kunem a jeho maminkou i mezi oběma rodiči, kteří se s opětovným nástupem Kunovy maminky do práce, který přišel dříve, než kdokoliv z nich očekával, také musí přizpůsobit novým pořádkům. Ve scénách, kdy Kunova matka zcela vyčerpaná po další probdělé noci pospává s Mirai na klíně na židli, vysvětluje bezradnému manželovi, který místo ní zůstane s dětmi doma, jak funguje domácnost a pak poslouchá jeho chvástání, jak vše perfektně zvládá, před jejich sousedkami, se určitě pozná nejeden rodič. 
Hudební doprovod stojí ve filmu spíše v pozadí, výraznější melodie doprovází pouze závěr filmu, kdy sourozenci v emocemi nabitém finále, při jehož sledování se jen těžko brání dojetí, naposledy cestují skrz historii vlastní rodiny. Hosoda zde místo slov na diváka nechává mluvit pouze jednotlivé obrazy podkreslené jímavým klavírním doprovodem a připomíná sledujícímu osudy všech důležitých postav, s nimiž se Kun v průběhu filmu potkal a bez nichž by nebylo ani Kuna ani jeho sestřičky Mirai.
Stejně jako v ostatních Hosodových filmech i zde velkou roli hraje vizuální ztvárnění děje. Pastvu pro oči představují technicky dokonalé záběry na město, v němž rodina hlavního hrdiny žije, deštivý návrat Kuna do dětství jeho maminky, ztvárněný v odstínech šedé a modré, a zejména pak velkolepé nádražní finále následované závěrečným skokem v čase.
Film se s výjimkou fantaskních pasáží, v nichž Kun cestuje časem, odehrává v komorním prostředí zcela netradičně postaveného rodinného domu, který speciálně pro tento film ve spolupráci s Hosodou navrhl architekt Makoto Tanjiri. Ani zde však vizuální stránka díla nezaostává, netradičního interiéru domu je plně využito, režisér intenzivně pracuje s perspektivou, jinak dům vnímá malý Kun, pro něhož i obyčejné schody představují překážku, kterou je nutné zdolat, a jinak jeho rodiče. Samotná stavba pak jako by v určitých momentech představovala další postavu, tichého pozorovatele a kronikáře všeho, co se v jejích útrobách odehrává.
Mirai no Mirai představuje komorní drama o důležitosti rodiny, které myslí nejen na dětské, ale i na dospělé diváky, a tak si jej užijí sledující všech věkových kategorií. I přes poněkud slabší druhou třetinu jde o velmi dobře řemeslně zvládnuté dílo, které excelentně vystihuje dynamiku rodinných vztahů a které rozumí důležitosti drobných životních momentů. 
Hodnocení na MyAnimeList: 7.29
Vlastní hodnocení: 75%

zdroje obrázků: zde
Share
Tweet
Pin
3 comments
Počet epizod: film (100 minut)
Rok vydání: 2013
Studio a režisér: Ufotable; Takayuki Hirao
Žánr: fantasy, mahou shoujo
Anotace:
Yoyo a Nene jsou sestry živící se kouzlením, především pak odstraňováním nejrůznějších kleteb, v magické zemi. Jednoho dne ale jejich poklidný život naruší obrovský strom, do něhož jsou zapletené mrakodrapy a další budovy z našeho světa, který se zničehonic objeví v magickém lese.
Jedna ze sester, Yoyo, se okamžitě do podivného objektu vydává, aby ho prozkoumala a zjistila, co je zač a jak se tady vzal, nedopatřením se ale přenese do lidského světa. Zde narazí na dvě děti, jejichž rodiče se proměnili v příšery...


Majokko Shimai no Yoyo to Nene je sice čistokrevné mahou shoujo, přesto se ze svého žánru tak trochu vymyká. Na rozdíl od mnoha jiných anime s dívkami nadanými magií ho totiž ocení i osoby starší deseti let, a to bez toho, aniž by měly pocit, že v průběhu sledování poztrácely polovinu mozkových buněk.
Hlavní dějová linka filmu je díky primárnímu zacílení na mladší publikum poměrně jednoduchá, neobsahuje příliš dějových odboček, ozvláštněna je ale prolínáním dvou realit, mezi nimiž dobře funguje příčinná souvislost, co se děje v jednom světě, má přímé důsledky i v tom druhém. Krapet slabší příběh vyvažuje i svižné tempo vyprávění a obstojná gradace, která umně připraví půdu pro velkolepé finále.
Nejvýraznějšími motivy, jak už tomu v rodinným filmech bývá, jsou právě rodina, síla přátelství a sounáležitost. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na motiv magie a jejího používání, který se vine celým filmem a nahlíží se na něj z různých úhlů, především pak prostřednictvím Yoyo, jež je zvyklá kouzel užívat vždy a všude. Její zjištění, že v tom druhém světě to takto nefunguje, působí jako ledová sprcha nejen pro ni, ale i pro diváka a vede k několika emočně velmi silným scénám, které dojmou všechny bez rozdílu věku.
Film se sem tam nebojí naťuknout ani vážnější témata a neváhá své obecenstvo vystavit dokonce ani smrti. Jako takový se nevyhýbá občasnému poučování a moralizování, činí tak ale poměrně nenásilně prostřednictvím svých postav. Stejně tak ani poselství filmu nevyznívá plytce, nýbrž spíše jako univerzální pravda, kterou neuškodí čas od času zopakovat a představit nové generaci.
Samotné postavy i jejich rozdělení se zpočátku zdají být skutečně stereotypní, jako by někdo utvořil jejich charaktery podle norem žánru. Postupem času ale přestává být toto rozdělení tak jednoznačné a nakonec se ukazuje, že stejně jako ve skutečném světě ani tady není nikdo jen černý nebo bílý, i když k druhému mají některé postavy nakročeno. Nemyslím si ale, že by kdokoliv rozumný k tomuto typu filmu přistupoval s očekáváním hlubokého psychologického dramatu.


Yoyo se jakožto hlavní protagonistce dostává nejvíce prostoru a v průběhu té hodiny a půl projde také největší změnou. Mladší divák se s ní snadno ztotožní a díky její ztřeštěné povaze si ji i velmi rychle oblíbí. Starší obecenstvo si pravděpodobně bude muset sem tam zacpat uši, jelikož hlas starší ze dvou sester se občas dostane do pro uši poněkud nepříjemných výšin, jinak je to ale skutečně příjemná postava s propracovaným charakterem.
Některým vedlejším postavám by trochu času navíc nad propracováním jejich charakteru více do hloubky určitě neuškodilo, ale vzhledem k tomu, že jsem téměř o dekádu překročila cílovou skupinu diváků a že většina vedlejších postav se v příběhu mihne skutečně jen sporadicky, jsem ochotná nad tímto prohřeškem přimhouřit oko.
Hudební doprovod filmu je stejně kouzelný, jako je žánrově rozmanitý. Najdeme zde skladby inspirované jazzem i skladby orchestrální, které rozhodně stojí za opakovaný poslech, mým osobním doporučením je zde skladba s názvem Resolution. Jedno číslo si tu střihne i sama Yoyo, když se pokouší rozveselit malou sestřenici dvou bratrů, jejichž rodiče se proměnili v příšery. A já jsem si jistá, že roztomilá scéna, doplněná trochou magie, nevykouzlí úsměv na tváři jen jí.
Film je skutečně dechberoucí podívanou, kterou slova nemohou akurátně popsat. Každý obraz je propracovaný do nejmenších podrobností, jednotlivé scény překypují barvami i nápady. Zvlášť ztvárnění magického světa, přechodu Yoyo z jednoho světa do druhého a pak posledních dvacet minut, kdy se obě dvě dimenze velmi silně prolínají, jsou dílem génia.
Majokko Shimai no Yoyo to Nene je film, který dokazuje, že mahou shoujo nemusí být nutně žánrem jen pro holčičky pod deset let, které zbožňují růžovou a vše roztomilé, a pro to, aby si ho užily i jiné věkové kategorie, nemusí nutně bořit všechny hranice žánru. Je to barevná jízda plná dobrodružství a kouzel, okořeněná trochou jednoduchého humoru, a přestože od ní nelze očekávat jiný než obligátní šťastný konec, bude mít vaši pozornost od první minuty až do závěrečných titulků.
Hodnocení: 75%

Zdroje obrázků: zde a zde

Share
Tweet
Pin
No comments
Starší příspěvky

O blogu

Vítejte na blogu jednoho knihomola, otaku a seriálového a filmového nadšence. Na blog už nemám tolik času jako kdysi, ale stále si sem čas od času odložím své dojmy z viděného a čteného. Málokdy recenzuju to, co je právě populární. Mám ráda psychologická dramata, inovativní využití média a divné věci.

Štítky

anime recenze drama Madhouse favourite psychologický fantasy komedie romantický antologie historický mysteriózní nadpřirozený sci-fi Satoshi Kon Sunrise dobrodružný film seinen slice of life Masaaki Yuasa Short Peace klasika seriál thriller Katsuhiro Otomo Mamoru Hosoda Mamoru Oshii Shuhei Morita cestování horor rodinný romance studio 4°C A-1 Picture Artland Bones Dánsko Ghibli Hajime Katoki Hayao Miyazaki Hiroshi Nagahama J. C. Staff Keiichi Hara Kenichi Kasai Production I. G. Rakousko Ryousuke Nakamura Studio Deen Takashi Watanabe hory hudební josei mahou shoujo region Bodensee scifi sportovní

Archiv blogu

  • ▼  2022 (4)
    • ▼  září (1)
      • Recenze: Mirai no Mirai (Mirai of the Future)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2018 (3)
    • ►  září (1)
    • ►  července (2)
  • ►  2017 (17)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (15)
  • ►  2015 (4)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (3)
  • ►  2014 (3)
    • ►  září (1)
    • ►  července (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2013 (1)
    • ►  prosince (1)

Pravidelní čtenáři

Sledujte mě na bloglovinu

Follow

Seznam blogů

  • Sakuřino doupě

Návštěvnost

Používá technologii služby Blogger.

Nejnovější články

Populární příspěvky

  • Diedamskopf (Region Bodensee #1)
    Na rozdíl od minulého roku nebylo hledání vysněné destinace naší dovolené ani jednoduché ani časově nenáročné. Limitující faktor představov...
  • Recenze: Mouryou no Hako
    Název:   Mouryou no Hako (Box of Goblins) Počet epizod:  13 (23 minut epizoda) Rok vydání:  2008 Studio:  Madhouse Režisér:  Ryousu...
  • Recenze: Genius Party Beyond
    Počet epizod:  5 (15 minut epizoda) Rok vydání:  2008 Studio a režisér:  4°C;  Mahiro Maeda, Nakazawa Kazuto, Ohira Shinya, Tanaka Tatsu...
SLEDUJTE MĚ NA INSTAGRAMU

Created with by BeautyTemplates | Distributed by Gooyaabi Templates