Recenze: Kuragehime (Princess Jellyfish)

Počet epizod: 11

Rok vydání: 2010

Studio a režisér: Brain's Base; Ómori Takahiro

Žánr: drama, komedie, romantický
Anotace:

Tsukimi je mladá dívka se zvláštním zájmem o medúzy, jenž se zrodil, když se na ně jako malé děvčátko chodila dívat do akvária spolu se svou matkou. Tsukimi momentálně bydlí v Tokiu v domě jménem Amamizukan s dalšími pěti ženami, jež s ní sdílí vášeň k poněkud neortodoxním zálibám i nechuť k opačnému pohlaví a krásným dívkám, které by v domě nikdy nenechaly bydlet.

Jejich poklidné soužití stranou zbytku společnosti je však narušeno náhodným setkáním Tsukimi s krásnou dívkou, která jí pomůže zachránit jednu z milovaných medúz a nakonec se sama pozve i do Amamizukanu. Zde však není všem překvapením konec, protože z krásné neznámé se nakonec vyklube někdo zcela odlišný, než by se na první pohled mohlo zdát...

Kuragehime, seriál s předlohou v manze stejného jména, se prezentuje jako moderní variace na příběh o Popelce, okořeněná špetkou humoru namísto špetky kouzel. Z původního příběhu mnoho nezbylo, místo jednoho "prince" se okolo hlavní hrdinky ochomýtají rovnou dva a místo proradné macechy a škodolibých nevlastních sester tu hlavní zápornou roli hraje intrikující realitní agentka usilující o koupi domova, v němž Tsukimi a její přítelkyně žijí. Zůstává pouze motiv proměny hlavní hrdinky v okouzlující "princeznu" vnějším zásahem, který zde ztělesňuje oslnivě krásná neznámá, s níž se Tsukimi seznámí v první epizodě při záchraně jedné z milovaných medúz před jistou záhubou v rukou nezkušeného zaměstnance zverimexu, jemuž je osud medúzy zcela lhostejný. 

Anime se po většinu času nese v odlehčeném duchu. I závažnější témata jako je hrozící ztráta bydlení, sociální izolace a neschopnost navazovat hlubší vztahy s opačným pohlavím či nevěra a komplikované rodinné vztahy slouží spíše pro pobavení a častokrát je na ně pohlíženo s nadsázkou, která je povětšinou osvěžující i zábavná, avšak občas až trochu nepatřičná. 

V protikladu k humorným scénám se tu a tam v seriálu objevují i scény, kdy se spolu postavy dokáží bavit vážně. Mezi ně patří například moment, kdy spolu krásná neznámá a Tsukimi sedí na lavičce v parku a ač v přestrojení, které skrývá jejich skutečné já, vedou spolu emocemi nabitý rozhovor bez přetvářky, který je ukončen až skvěle načasovanou poznámkou nezbedných dětí, které se proženou okolo.

Seriál se sice tváří jako dílo určené spíše pro dospělé, tomu však odpovídá pouze věk postav, které již až na výjimky odrostly školním lavicím a více či méně úspěšně se zapojily do pracovního procesu. Jenže stylem uvažování častokrát na střední škole zůstaly. Tomu, že skutečnou cílovou skupinou seriálu budou spíše dospívající dívky, odpovídá i přítomnost obligátního milostného trojúhelníku, který je však zejména v první polovině seriálu vyjádřen spíše decentně, a také až pohádkově jednoduché řešení většiny problémů, kterým postavy čelí. 

Zejména ve své druhé polovině seriál mnohdy nechává své hrdiny vítězit bez toho, aniž by pro to vynaložili větší úsilí. Na co Kuranosuke s Tsukimi v závěrečných epizodách sáhnou, to se jim daří, včetně činností, s nimiž nemají žádné předchozí zkušenosti. Také řešení bytové krize obyvatelek Amamizukanu, jež představuje jednu z hlavních dějových linek a největší problém, kterému hrdinky anime čelí, přichází jako blesk z čistého nebe prostřednictvím názorového obratu jedné z vedlejších postav a v poslední epizodě je odbyto téměř mimoděk. Závěr anime tak vyznívá poněkud do ztracena, ve srovnání s poněkud neuspokojivým koncem mangy, zejména co se vyřešení vztahových záležitostí postav týče, však nakonec představuje zřejmě tu lepší alternativu.

Výslednému dojmu nepomáhá ani recyklování vtipů, které v počátečních epizodách pobaví, ale s každým dalším opakováním ztrácejí na zábavnosti, a až přehnané vysvětlování všeho, co si postavy myslí a co se chystají konat, jako by divák potřeboval za všech okolností vodit za ruku a nedokázal si nic domyslet sám. Na škodu je i nedostatečná charakterizace vedlejších postav, jež jsou po většinu času zredukované na pouhé karikatury a využívané mnohdy jen jako zdroj humoru. Tím trpí zejména další obyvatelky Amamizukanu, kterým se sice dostává většího prostoru, kromě někdy až vyčerpávajících monologů o svém zájmu a protestů proti zapojení do vnějšího světa, jej však nemají čím vyplnit.

Většího prokreslení charakteru se dostává pouze naší hlavní hrdince Tsukimi, krásné neznámé, neboli Kuranosukemu převlékajícímu se za ženu, a jeho rezervovanému staršímu bratrovi jménem Šú. Poslední postavou, která není pouhou figurkou přítomnou pro pobavení diváka, je pak ambiciózní realitní agentka, jež svých největších úspěchů dosahuje po pracovní době intrikováním a sváděním všech mužů, kteří by jí mohli být k užitku, a jež by se díky svým hereckým dovednostem neztratila ani na divadle. Ta představuje jakýsi protipól hlavní hrdinky. Je to právě ona a její konání, které posouvá celý děj kupředu, pokud to právě nečiní Kuranosuke jedním ze svých odvážných nápadů, které se nejčastěji týkají proměny života Tsukimi a jejích konzervativních přítelkyň, jež jsou zejména v prvních několika epizodách až na výjimky pasivní a k činnosti je dokáží přimět pouze záležitosti spojené s jejich zájmem.

Ani u hlavního trojlístku však tvůrci nezachází do větších detailů co se jejich vnitřní motivace týče. Za celých jedenáct epizod se kromě krátkého odkazu na Kuranosukeho matku, která až nezdravě zbožňovala krásné šaty a kterou si Kuranosuke idealizoval, a náznaků, že výstřední styl oblékání je součástí větší rebelie proti způsobu života zbytku jeho konzervativní rodiny, se divák nedozví nic o tom, proč se vlastně Kuranosuke uchyluje k převlékání za dívku. Podobně krátkým vyprávěním pak seriál odbude i příčinu strachu Kuranosukeho staršího bratra ze seznamování s opačným pohlavím i důvod Tsukiminy posedlosti medúzami. Ke všem těmto krátkým ohlédnutím do minulosti se pak ještě několikrát vrací, aniž by však došlo k jejich dalšímu rozvedení.

Nejzajímavější postavu celého seriálu, jejíž potenciál však bohužel nebyl plně využit, představuje  rebelující, poněkud lehkovážný a poněkud prostořeký Kuranosuke. I přes své trochu povrchní zájmy má postava Kuranosukeho nečekanou hloubku, která se divákovi odkrývá postupně. Právě díky své nekonvenčnosti, která ho opakovaně dostává do sporů s konzervativně smýšlejícím otcem, a dlouhodobě pěstovanému zvyku ignorovat nesouhlas dokáže proniknout mezi uzavřené obyvatelky Amamizukanu a postupně mění jejich smýšlení o světě i rigidní názory na dívky se zájmem o módu.

V osobě Kuranosukeho staršího bratra pak do popředí vystupuje již zmíněná problematika osamělých mužů středního věku, kteří nejsou schopni navázat smysluplné vztahy se ženami, a tak stále čekají na svůj první vážný vztah a objekty svého zájmu si jen idealizují či zošklivují zpovzdálí. 

Šú si Tsukimi všimne až ve chvíli, kdy splňuje jeho představy o vysněné ženě bez jediné chyby, která své názory projevuje jen málo, kterou je nutné chránit před vnějším světem a pro níž je její muž středem vesmíru. Vidí jen velmi malou část skutečné Tsukimi, iluzi, kterou mu i sama Tsukimi nabízí ze strachu, že nikdo nebude mít rád její pravé já, a která mizí ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka odlíčí, odloží panenkovské šatičky a opět si nasadí brýle. 

Vztah Tsukimi a Kuranosukeho staršího bratra je založen na tom, co by mohlo být, ale není a oba se v něm neustále obávají, zda budou přijati takoví, jací jsou, a proto se snaží přizpůsobit tomu, co je obecně přijímáno jako norma, i představám toho druhého. Skutečnější vztah Šú paradoxně navazuje s realitní agentkou, jež v něm probouzí méně galantní stránky, ale tím ho zároveň vede k tomu, aby překračoval své hranice.

Tsukimi vnímaná pohledem Kuranosukeho je sice zbrklá, trošku potrhlá a rozhodně méně kultivovaná, ale skutečná. I Kuranosukeho zalíbení v Tsukimi a jejích přítelkyních z Amamizukanu je opravdové, byť na počátku motivované pouhou zvědavostí a znuděním z každodenního života v obklopení spolužaček z univerzity. Ty jsou okouzleny Kuranosukeho tváří a popularitou, ale jejich zájem o něj je stejně povrchní jako zájem Kuranosukeho staršího bratra o Tsukimi.

Milostný trojúhelník tak lze kromě vztahové roviny vnímat i jako souboj dvou pohledů na ženy a na vztahy obecně, ale i souboj mezi tím, kým jsme, a tím, kým bychom chtěli být, ač nám to nutně nemusí být ku prospěchu a tento další rozměr představuje v tomto žánru příjemné osvěžení. Tsukimi neustále váhá mezi vlastními představami o tom, kým by měla být, až zapomíná, kým by být chtěla. Do toho neustále vstupuje Kuranosuke, který jí přeměnou z ošklivého káčátka v krásnou labuť dělá tak trochu medvědí službu, ale zároveň připomíná, že jen prostá změna vzhledu není to, o co vlastně Tsukimi usiluje. 

I Kuranosuke osciluje mezi svým mužským a ženským já, které pro něj představuje jistý únik z domácího života svázaného pravidly, ale zároveň také upomínku na milovanou matku, do jejíž šatů či šatní skříně se kdykoliv, kdy se cítil nejistý, mohl schovat před světem. Převlekání za dívku jej tedy do jisté míry vysvobozuje, zároveň jej však svazuje ve vztahu k Tsukimi, což se mu připomíná, kdykoliv s ní vidí svého bratra. 

Co se týče hudebního podkresu anime, více zaujme pouze opening, který svým ztvárněním odkazuje na kultovní filmy a seriály západní produkce jako je například James Bond či Star Wars, zbytek určitě neurazí, ale vzpomínat na něj divák také nebude. Vizuální stránka anime slouží příběhu, ale žádné experimenty s médiem jako takovým a posouvání jeho hranic se nekonají.

I přes všechny zmíněné chyby má Kuragehime jisté kouzlo a své silné momenty. Jen se nelze ubránit dojmu, že pokud by se ubralo na pohádkových rysech a přidalo na charakterizaci postav, mohlo se jednat o neobyčejný počin a nikoliv o oddechový seriál na jedno odpoledne, při němž se divák sice dobře pobaví, ale z něhož si po několika týdnech vybaví jen medúzy a muže převlékajícího se za ženu.

Hodnocení na MyAnimeList: 8.12

Vlastní hodnocení: 65%

Zdroje obrázků: zde, zde a zde