Počet epizod: film (117 minut)
Rok vydání: 1984
Studio a režisér: Topcraft (Ghibli); Hayao Miyazaki
Žánr: dobrodružný, drama, fantasy
Anotace:
Tisíc let po globální válce je přímořské království známé jako Větrné údolí jedním z posledních obydlených míst na Zemi. Vedeni odvážnou a dobrosrdečnou princeznou Nausicou, lidé z Údolí dělají vše proto, aby přežili ve světě rychle pohlcovaném toxickou bažinou zvanou Pustina. Neustále zápasí s obrovitým hmyzem, který ji obývá, především pak gigantickými ohmu, jejími strážci.
Schyluje se ale nejen k bitvě mezi přeživším lidstvem a přírodou, ale také k boji mezi několika zbývajícími královstvími. Zaslepeni strachem, vztekem, ale i touhou po moci, lidé nevidí, že agrese není tím správným řešením. Je na Nausice a jejích přátelích, aby je přivedla na správnou cestu, obnovila pouto člověka s přírodou, a tak zabránila konfliktu, který by mohl zničit vše živé na světě...
Nausicaä z Větrného údolí, mající předlohu ve stejnojmenné manze Hayaa Miyazakiho, je prvním celovečerním filmem tohoto mimořádně úspěšného režiséra. Vznikla ještě v době, kdy studio Ghibli prakticky neexistovalo, i přes starší datum vzniku je to ale dílo stále relevantní. Zabývá se otázkami, které jsou stále stejně, ne-li více, palčivé jako před dvaceti lety, otázkami, které snad lidstvo nepřestanou trápit nikdy.
Film je zasazen do zajímavého prostředí, kde má nad lidmi navrch hmyz, který vyrostl do obrovitých rozměrů. Ten střeží jedovatou bažinu, les, v němž se člověk bez masky chránící ho před toxickými výpary nemůže pohybovat. Lidský druh je na pokraji vyhubení, ale jako by mu to nestačilo, začne se svářit mezi sebou kvůli rozdílným názorům na řešení aktuální situace.
Tím jsou tedy nastolena dvě hlavní témata vinoucí se celým, téměř dvouhodinovým filmem. Jak ekologická, tak i politická linka tvoří dohromady překvapivě velmi kompaktní příběh směřující k akurátnímu, ač možná trochu neuspokojivému rozuzlení. Obě dvě linky jsou navíc protkány etickými a morálními dilematy a otázkami, nad nimiž stojí za to zamyslet se. Ekologická linka je sice občas až příliš protlačována do popředí a příběh se hlavně na začátku a pak ve třech čtvrtinách trošku vleče, rozhodně to ale nejsou žádné zásadní vady na kráse.
Co se pak týče ekologie, v dnešní době, kdy je čím dál těžší najít ve městech vůbec nějakou zelenou plochu a kdy se lidé dvakrát nerozpakují, jestli na určitém místě postavit nové nákupní středisko či bytové jednotky nebo tam nechat park, je třeba ji prosazovat, mělo by se tak ale dít ale v rozumné míře, která zde byla již lehce překročena.
Co mi ale vadilo trochu více bylo striktní rozdělení všeho na dobré a zlé, a tímto nešvarem trpěly i postavy. Jejich charaktery se dají shrnout několika slovy a přesně zapadají do daných archetypů. Z nich se bohužel nevymaní ani v průběhu děje, také jejich názory a postoje zůstávají po celou dobu i pod vlivem ostatních stále téměř totožné.
Nausicaä je dobrosrdečná, obětavá, mírumilovná dívka. Zásoba její dobré vůle je nevyčerpatelná, stejně tak jako její touha pomoci každé bytosti, ať už je jakákoliv. To je skutečně chvályhodné, ale bohužel ne věrohodné, jelikož člověk ve chvílích ohrožení téměř vždy upřednostní svůj život před životem někoho jiného. Hlavní hrdinka se ale chová jako by snad ani neměla pud sebezáchovy, vlastní téměř všem živým tvorům. Neohroženě se vrhá do beznadějných a nebezpečných situací, od nichž by se každý příčetný člověk raději držel dál.
Ani vedlejší postavy na tom nejsou lépe, máme zde zralou ženu, která sice udělala pár špatných rozhodnutí, ale i ona se nakonec obrátí na dobrou cestu, hodného mentora hlavní hrdinky lorda Yupu, starou a velmi moudrou ženu Obabu, jež se ve svých předpovědích nikdy nemýlí a přítele hlavní hrdinky Asbela, jehož nesprávné přesvědčení zlomí Nausicaä během několika minut.
I přes to všechno, nebo možná právě proto, pro jejich až dětskou víru v lepší budoucnost, jim budete fandit od začátku až do konce. Protože i přes nepříznivé okolnosti a překážky, které se jim staví do cesty, ať je situace sebevíc beznadějná, Miyazakiho postavy se nikdy nevzdávají.
Hudební doprovod je skutečně brilantní, dojemný, melancholický, k filmu se skvěle hodí. Dokáže vzbudit celou škálu emocí od radosti až po pláč jen několika notami, a tak pomáhá dotvářet kouzelnou atmosféru filmu. Joe Hisaishi, nyní již dvorní skladatel Hayaa Miyazakiho, je skutečným mistrem svého řemesla.
Již tady začíná být rozpoznatelný typický design postav studia Ghibli alá objemné vlasy, malé nosy a specifické oči i režisérova láska k létání a všem strojům, které to umožňují. Hlavní hrdinka léta na speciálním kluzáku ještě z dávných časů, o vzducholodě a nejrůznější letadla také není nouze. Všechno je prokresleno do detailů, zvlášť celá Pustina a její obyvatelé vás okouzlí. V celém filmu je nespočet scén, při nichž se až tají dech a k jejichž popsání slova nestačí. Těžko se věří, že film pochází z minulého století, protože co se týče jak kresby, tak i animace, může se směle porovnávat s díly o deset dvacet let mladšími.
Miyazakiho filmy v sobě mají určité kouzlo, dokážou v nás probudit vzpomínky na bezstarostná léta, dětské časy, při jejich sledování jako by se čas zastavil. Nausicaä z Větrného údolí není dokonalý film, je to ale dílo, u něhož jeho chyby rádi přehlédneme. Je to dílo, které bude oblíbené i za dvacet let. Je to dílo, které v nás dokáže probudit city, které nás přiměje zamyslet se a které je stejně dobrosrdečné jako jeho hrdinové.
Hodnocení: 80%
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.