Recenze: Ping Pong The Animation

Počet epizod: 11

Rok vydání: 2014

Studio: Tatsunoko Production

Režisér: Masaaki Yuasa

Žánr: seinen, sportovní

Anotace:

Makoto Tsukimoto, přezdívaný ironicky Smile, je tichý a rezervovaný středoškolák, který společně se svým kamarádem z dětství Yutakou Hoshinem, přezdívaným Peco, jenž je jeho úplným opakem, navštěvuje tenisový klub při jejich střední škole. Oba jsou přirozeně talentovaní, i přesto Peco vždy zvítězí nad Tsukimotem, který jako by se schválně držel zpátky. Jednoho dne si ale Tsukimotova talentu všimne i trenér klubu a pokusí se v něm probudit přirozenou soutěživost. Od toho dne se vše začíná měnit...

Není ještě třeba lámat nad dnešní animovanou produkcí hůl, stále existují díla, která se mohou bez obav poměřovat s velikány minulosti. Jedním takovým je právě i Ping Pong The Animation. Tohle anime, mající předlohu v manze Taiyoua Matsumota z roku 1997, je tak blízko dokonalosti, jak jen je to možné. Všechny komponenty jej tvořící fungují nejen jako samostatné segmenty, ale co je důležitější, dohromady tvoří perfektní celek.

Není se ale čemu divit, na cokoliv totiž režisér Masaaki Yuasa vztáhne ruku, to se promění ve zlato. A navrch zde Yuasa neexperimentuje tak trochu jen pro to, aby experimentoval, jako tomu bylo v některých jeho předešlých pracích, tyto pokusy jsou dílu skutečně k užitku.

Již od prvních minut je jasné, že tohle není jen obyčejné sportovní anime, ať už je to netradiční vizuální styl, způsob vyprávění či propracovanost všech charakterů, co nám to napoví. Ping Pong The Animation je více než o sportu o lidských vztazích a dospívání, o hledání radosti v životě, protože cokoliv člověk dělá, měl by to dělat s láskou.

Stejně tak i zápasy, které zde obvykle netrvají déle než několik minut, nejsou ani tak o tom, co se právě děje na tenisovém stole, jako o tom, co se odehrává jejich účastníkům v hlavě, když v téměř nadpozemské rychlosti trefují malé bílé míčky a snaží se je poslat přes síť.

Dialogy tu plní jednu z hlavních rolí. A plní ji skvěle. Každá pronesená věta působí tak skutečně, jako by scénárista jen někde na turnaji či v tenisovém klubu zaznamenával skutečné rozhovory a pak je zde použil. Opravdovost v Ping Pong The Animation dýchá z každého pohybu postav, z každého obrazu, až se člověk přistihne, že zapomněl, že se vše odehrává pouze na obrazovce. Turnajový shon, nervozita před zápasem, hlasité fandění, smutek z neúspěchu. Přenos emocí na diváka probíhá úplně automaticky, jako by se člověk nacházel přímo uprostřed děje.

Během jedenácti epizod sledujeme pouze úsek ze života několika středoškoláků hrajících stolní tenis. Tempo vyprávění je zde naprosto perfektní, každá epizoda doplňuje střípky do celkové mozaiky a zároveň dláždí cestu pro možná trochu předvídatelné, ale přesto nikoliv méně vzrušující finále, v němž se elegantně uzavřou všechny dějové linie a zároveň současné životní epizody hlavních protagonistů anime, aby mohli vyjít vstříc novým.

V popředí stojí pět postav, pět odlišných charakterů, které spojuje právě stolní tenis. Ústřední dvojicí jsou kamarádi Peco a Smile, odlišní jako den a noc. Peco je bezstarostný kluk, zvyklý vyhrát každý zápas a vynechávat většinu tréninků, jelikož vše se mu bez větší píle daří samo. Najednou ale přichází chvíle, kdy zjišťuje, že mu ujel vlak a nepřehraje ani ty, na něž se dříve vytahoval. Smile stolní tenis hraje, aby si ukrátil dlouhou chvíli. Jeho herní styl je vybroušenější než Pecův, přesto ho nikdy nepřehraje, chybí mu totiž ambice, soutěživost a možná i láska k tomuto sportu.

Brzy se k nim přidávají Wenge Kong, čínský hráč vyloučený z regionálního týmu ve své zemi, Sakuma Manabu, hráč bez většího talentu, který jeho nedostatek dohání tvrdou prací, a v neposlední řadě Ryuuichi Kazama, který je zvyklý obětovat stolnímu tenisu vše a prohra pro něj není možností. Otázkou je, zda tak činí pro sebe či pro druhé. Záchvaty paniky, které ho před zápasy pravidelně přepadají, mluví spíše pro druhou možnost.

Tvůrci tohoto anime svým postavám rozumí jako málokdo. Nechávají je prohrát, protože prohrát musí. Porážka totiž není nikdy koncem cesty, ač se tak na první pohled může zdát, nýbrž začátkem něčeho nového. Naše neúspěchy nám dláždí skrz poučení cestu k výhrám. Skrze nové životní výzvy postavy objevují, kdo skutečně jsou, případně kým by chtěly být.

Hudební doprovod, zkomponovaný Kensukem Ushiem, má výrazný elektronický nádech a zaujme na první poslech. I tady se experimentuje, úvodní melodie několika skladeb je například vytvořena pomocí ping pongových míčků a jejich odrazů od tenisového stolu. Jednotlivé skladby jsou velmi výrazné, díky tomu je možné je při samostatném poslechu snadno přiřadit ke klíčovým scénám anime či jednotlivým postavám.

Vizuální styl anime je stejně jedinečný jako jeho ostatní aspekty, a jak už to s věcmi vymykajícími se průměru bývá, ne každému se bude zamlouvat. Dalo by se i říct, že vizuální stránka tohoto anime je tím, co od sledování mnoho lidí odradí. Valná většina scén totiž vypadá jako nedokončená skica či čmáranice někoho, kdo se sotva naučil držet tužku. Postavy, nakreslené jen několika tahy, často mění svou velikost i tvar, někdy se uprostřed zápasu dokonce promění v draka či příšeru. Scény se často dělí na několik menších okének jako v manze. I tady je ale toto experimentování jen ku prospěchu věci. Díky těmto vizuálním zvláštnostem se daří velmi věrohodně zachytit nejen každý pohyb hráčů při hře, ale i každý výraz jejich tváří, a dokonce i neopakovatelnou atmosféru jednotlivých událostí.

Ne nadarmo byl Ping Pong The Animation těmi, kdo jej viděli, označován za nejlepší počin minulého roku. O tomto anime by se daly napsat stránky a stránky pochvalného textu a stále by nedokázaly vystihnout, jak dobré ve skutečnosti je. Nač tím tedy ztrácet čas? Nenechte se odradit specifickým vizuálním stylem a vyhraďte si na něj chvíli, nebudete litovat.

Hodnocení na MyAnimeList: 8.69

Vlastní hodnocení: 95%

Zdroje obrázků: zde a zde