Recenze: Majokko Shimai no Yoyo to Nene

Počet epizod: film (100 minut)

Rok vydání: 2013

Studio a režisér: Ufotable; Takayuki Hirao

Žánr: fantasy, mahou shoujo

Anotace:

Yoyo a Nene jsou sestry živící se kouzlením, především pak odstraňováním nejrůznějších kleteb, v magické zemi. Jednoho dne ale jejich poklidný život naruší obrovský strom, do něhož jsou zapletené mrakodrapy a další budovy z našeho světa, který se zničehonic objeví v magickém lese.

Jedna ze sester, Yoyo, se okamžitě do podivného objektu vydává, aby ho prozkoumala a zjistila, co je zač a jak se tady vzal, nedopatřením se ale přenese do lidského světa. Zde narazí na dvě děti, jejichž rodiče se proměnili v příšery...

Majokko Shimai no Yoyo to Nene je sice čistokrevné mahou shoujo, přesto se ze svého žánru tak trochu vymyká. Na rozdíl od mnoha jiných anime s dívkami nadanými magií ho totiž ocení i osoby starší deseti let, a to bez toho, aniž by měly pocit, že v průběhu sledování poztrácely polovinu mozkových buněk.

Hlavní dějová linka filmu je díky primárnímu zacílení na mladší publikum poměrně jednoduchá, neobsahuje příliš dějových odboček, ozvláštněna je ale prolínáním dvou realit, mezi nimiž dobře funguje příčinná souvislost, co se děje v jednom světě, má přímé důsledky i v tom druhém. Krapet slabší příběh vyvažuje i svižné tempo vyprávění a obstojná gradace, která umně připraví půdu pro velkolepé finále.

Nejvýraznějšími motivy, jak už tomu v rodinným filmech bývá, jsou právě rodina, síla přátelství a sounáležitost. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na motiv magie a jejího používání, který se vine celým filmem a nahlíží se na něj z různých úhlů, především pak prostřednictvím Yoyo, jež je zvyklá kouzel užívat vždy a všude. Její zjištění, že v tom druhém světě to takto nefunguje, působí jako ledová sprcha nejen pro ni, ale i pro diváka a vede k několika emočně velmi silným scénám, které dojmou všechny bez rozdílu věku.

Film se sem tam nebojí naťuknout ani vážnější témata a neváhá své obecenstvo vystavit dokonce ani smrti. Jako takový se nevyhýbá občasnému poučování a moralizování, činí tak ale poměrně nenásilně prostřednictvím svých postav. Stejně tak ani poselství filmu nevyznívá plytce, nýbrž spíše jako univerzální pravda, kterou neuškodí čas od času zopakovat a představit nové generaci.

Samotné postavy i jejich rozdělení se zpočátku zdají být skutečně stereotypní, jako by někdo utvořil jejich charaktery podle norem žánru. Postupem času ale přestává být toto rozdělení tak jednoznačné a nakonec se ukazuje, že stejně jako ve skutečném světě ani tady není nikdo jen černý nebo bílý, i když k druhému mají některé postavy nakročeno. Nemyslím si ale, že by kdokoliv rozumný k tomuto typu filmu přistupoval s očekáváním hlubokého psychologického dramatu.

Yoyo se jakožto hlavní protagonistce dostává nejvíce prostoru a v průběhu té hodiny a půl projde také největší změnou. Mladší divák se s ní snadno ztotožní a díky její ztřeštěné povaze si ji i velmi rychle oblíbí. Starší obecenstvo si pravděpodobně bude muset sem tam zacpat uši, jelikož hlas starší ze dvou sester se občas dostane do pro uši poněkud nepříjemných výšin, jinak je to ale skutečně příjemná postava s propracovaným charakterem.

Některým vedlejším postavám by trochu času navíc nad propracováním jejich charakteru více do hloubky určitě neuškodilo, ale vzhledem k tomu, že jsem téměř o dekádu překročila cílovou skupinu diváků a že většina vedlejších postav se v příběhu mihne skutečně jen sporadicky, jsem ochotná nad tímto prohřeškem přimhouřit oko.

Hudební doprovod filmu je stejně kouzelný, jako je žánrově rozmanitý. Najdeme zde skladby inspirované jazzem i skladby orchestrální, které rozhodně stojí za opakovaný poslech, mým osobním doporučením je zde skladba s názvem Resolution. Jedno číslo si tu střihne i sama Yoyo, když se pokouší rozveselit malou sestřenici dvou bratrů, jejichž rodiče se proměnili v příšery. A já jsem si jistá, že roztomilá scéna, doplněná trochou magie, nevykouzlí úsměv na tváři jen jí.

Film je skutečně dechberoucí podívanou, kterou slova nemohou akurátně popsat. Každý obraz je propracovaný do nejmenších podrobností, jednotlivé scény překypují barvami i nápady. Zvlášť ztvárnění magického světa, přechodu Yoyo z jednoho světa do druhého a pak posledních dvacet minut, kdy se obě dvě dimenze velmi silně prolínají, jsou dílem génia.

Majokko Shimai no Yoyo to Nene je film, který dokazuje, že mahou shoujo nemusí být nutně žánrem jen pro holčičky pod deset let, které zbožňují růžovou a vše roztomilé, a pro to, aby si ho užily i jiné věkové kategorie, nemusí nutně bořit všechny hranice žánru. Je to barevná jízda plná dobrodružství a kouzel, okořeněná trochou jednoduchého humoru, a přestože od ní nelze očekávat jiný než obligátní šťastný konec, bude mít vaši pozornost od první minuty až do závěrečných titulků.
Hodnocení: 75%

Zdroje obrázků: zde a zde