Recenze: Mousou Dairinin (The Paranoia Agent)

Počet epizod: 13 (24 minut epizoda)

Rok vydání: 2004

Studio a režisér: Madhouse; Satoši Kon 

Žánr: drama, mysteriózní, psychologický, thriller

Anotace:

Stvořitelka populární plyšové hračky Maromiho Sagi Tsukiko se probouzí do nového pracovního dne. Blíží se termín odevzdání návrhu na novou hračku a všichni doufají, že se stane ještě oblíbenější než Maromi, jenže Tsukiko má autorský blok a nedokáže vymyslet vůbec nic. Za celý den zmuchlá tucty nepovedených návrhů.

Když se pak večer vrací již po setmění domů, vyděsí ji bezdomovkyně, která se vyhrabe z hromady odpadků. Sagi zpanikaří, dá se na útěk a zastaví se až na opuštěném parkovišti. Tam se stane první obětí útoku záhadného chlapce s pálkou.

Později na policii vypovídá, že to byl kluk ze základní školy, jezdící na kolečkových bruslích, a v ruce třímal zkřivenou zlatou baseballovou pálku. Vyšetřování tohoto napadení se ujímají dva nejschopnější detektivové na stanici, jejichž cílem je dopadnout pachatele co nejrychleji, a zabránit tak dalším útokům. Jenže případ postupně začíná nabobtnávat do nepředstavitelných rozměrů, stávajíc se čím dál podivnějším, a vyšetřovatelé zjišťují, že si zřejmě ukousli příliš velké sousto...

Anime jsem se rozhodla sledovat především z toho důvodu, že se jedná o dílo jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů - Satoshiho Kona, jehož jméno se pro mě již stalo sázkou na jistotu a zárukou neopakovatelného diváckého zážitku s každým jeho novým dílem. S tímto režisérem jsem se poprvé seznámila prostřednictvím filmu Paprika, jenž mě nadchnul, potom jsem viděla soubor tří filmů Memories, kdy za scénářem první částí stál opět on, a to už jsem byla naprosto okouzlena. Bylo mi jasné, že se stopáží filmu to Satoši Kon vážně umí, ale velmi mě zajímalo, jak si poradil s formátem seriálu. A rozhodně jsem nebyla zklamaná.

Mousou Dairinin dostojí svému názvu již od samého začátku, v první epizodě sledujeme, jak se obyčejný den jedné ilustrátorky změní v noční můru během několika minut. Perfektně zvolený hudební doprovod dává divákovi vědět, že to není je Sagina paranoia, co ji ohrožuje. Od této chvíle film neustále udržuje divákovu pozornost a nedá mu ani na chvíli vydechnout. Nutí ho přemýšlet a pozorně sledovat, zkoušet dávat dohromady jednotlivé dílky celé skládačky, což rozhodně není lehké, jelikož se do ní s každou další epizodou přidávají nové a nové kousky.

Zezačátku je anime velmi kompaktní a každý díl navazuje přesně tam, kde předchozí skončil, ale postupně se děj více a více tříští až jsou jednotlivé díly zdánlivě spojovány pouze postavou chlapce s pálkou. V závěru se opět navracíme k hlavní dějové lince a až tehdy se ukazuje, že to do sebe skutečně všechno zapadá a že osudy jednotlivých hrdinů byly propojené již od samého počátku.

Seriál zaujme i použitím rozmanitých vyprávěcích postupů, jedna z epizod je třeba takový "roadtrip" tří lidí, kteří se seznámili přes internetové fórum pro sebevrahy, ale jelikož se jim na výletě stále nedaří umřít, rozhodnou se požádat o pomoc právě chlapce s pálkou. Další díl zase sleduje několik sousedek, jež si pomocí retrospektivy vyprávějí o každém jen trochu podivném úmrtí, přisuzujíc ho okamžitě již jmenovanému. A to je jen zlomek toho, co v anime můžete najít. V závislosti na epizodě se navíc mění i kresba a styl animace, takže kromě jiného je Paranoia Agent i pastvou pro oči, přestože byl vydán již v roce 2004.

Satoshi Kon se specializuje především na díla s psychologickým podtextem a thrillerovým nádechem, proto ani v tomto případě není překvapením, že z příběhu původně se tvářícího pouze jako detektivka s nádechem tajemna se nakonec vyklube surrealistické dobrodružství detailně zkoumající lidskou povahu. Mousou Dairinin se zabývá mnoha tématy, o kterých se příliš nemluví, a své hrdiny staví před těžká rozhodnutí a životní situace. Dotýká se problematiky prostituce, psychologických chorob, hledání vlastní identity, krize osobnosti i pohlcení mysli iracionálním strachem.

Menším zklamáním pro mě byl těsně po zhlédnutí úplný konec anime, čekala jsem obsáhlejší, možná trochu více propracované vysvětlení toho všeho. Jak se mi to ale rozleželo v hlavě, došla jsem k závěru, že všemi omílané v jednoduchosti je krása, platí i tady. Já bych k tomu v případě tohoto díla dodala ještě svůj druhý závěr, a to čím jednodušší je vysvětlení určité události, tím větší paranoia mu předchází a tím větší paranoia následuje i po něm. Protože když je to tak prosté, proč by se to nemohlo stát znovu? A hlavně proč by se to nemohlo přihodit právě nám?

Jak už jsem ostatně naznačila na začátku, paranoia hlavní hrdiny i nás provází od první epizody až po tu poslední. Já jsem se třeba nemohla zbavit myšlenky, že ta proradná hračka, kterou Tsukiko navrhla - růžový pes Maromi, v tom všem určitě hraje nějakou roli. Také ale musím říct, že tak úplně vedle jsem se svým odhadem nebyla.

Všechny postavy nacházející se v anime jsou velmi uvěřitelné, mají své dobré stránky i ty horší. Chvíli se jim daří, pak zase zažívají krušné časy. Trpí nejrůznějšími duševními poruchami, se kterými bojují se střídavými úspěchy. Nedá se říct, že bych so oblíbila všechny postavy, některé mi totiž k srdci tak úplně nepřirostly, ale valnou většinu z nich jsem dokázala pochopit a soucítila jsem s nimi. Jejich činy i motivace, které k nim vedly, byly vysvětleny. Nemohu říct, že by tam byl někdo, kdo by jen tak zasahoval do dění, protože se to zrovna autorům hodilo.

Řekla bych, že mými nejoblíbenější postavami byli oba detektivové, snažící se rozlousknout záhadu chlapce s pálkou, zvlášť pak ten starší - Ikari Keiichi, jenž není schopný se přizpůsobit některým aspektům dnešní doby, a proto utíká do své alternativní reality, kde všechno zůstává neměnné, a pak soukromá učitelka Chono Harumi, jejíž jméno je vlastně klíčem k jejímu tajemství a problému zároveň. Epizoda, která se soustředila na ni, i na tak dobré dílo, jakým Paranoia Agent bezpochyby je, svou kvalitou vyčnívala.

A pak je tady chlapec s pálkou, hlavní hvězda celého anime, katalyzátor děje, nejzáhadnější postava ze všech, a že každá tam má tajemství na rozdávání. V jistých směrech posel vysvobození. V jakých, to už ale budete muset zjistit sami.

Opening tohoto anime je opravdu mistrovské dílo, perfektně ho vystihuje a dokud se nepodíváte na celé anime, nedává opravdu žádný smysl. Představuje hrdiny spíše než jako šťastné jedince jako osoby s nějakou duševní poruchou, kterým už kompletně přeskočilo. Mrazí z něj, ale zároveň z něj nemůžete spustit oči, je fascinující, znepokojující, brilantní. Stejně je na tom i ending. Sám o sobě vlastně vůbec děsivě nepůsobí, dalo by se říct, že je skoro až poklidný, ale v kontextu s tím, co se v Mousou Dairinin děje, působí zlověstně. Jeho objevení se na konci každé epizody působí skoro jako výsměch. Hudební doprovod je také skvělý, výborně podporuje atmosféru strachu a paranoii.

Jak už jsem naťukla, kresba má anime také velmi netradiční, s každým dílem se mění grafické ztvárnění. Velmi mě zaujalo i to, že čím starší daná postava byla, tím více měla propracované rysy obličeje. Čím mladší, tím méně. Krásné byly také městské scenérie. Co ale jiného také od studia Madhouse čekat, že?

Tohle anime je skutečně zvláštní, navíc vyžaduje od diváka hodně pozornosti a přemýšlení, proto váhám, jestli ho doporučit všem. Bude se však líbit každému, kdo chce vidět něco netradičního, kdo chce od anime více než jen pobavit, kdo je ochoten zapojit hlavu, kdo hledá nezapomenutelný divácký zážitek. Já jsem z něj byla naprosto unesená.

Hodnocení: 90%

_{Zdroje obrázků: zde}